Tuk Tuk Thajsko

Cestopis o tom ako Karin navštívila Thajsko. Ak uvažuješ o cestovaní do Ázie, pozri si aj jej príspevok o Vietname.

Z Chaweng Beach do Bangkoku

Na přelomu července a srpna 2013 nás s bráchou čekal výlet do Vietnamu ku příležitosti babiččina výročí smrti.  Ve Vietnamu se bere tato událost celkem vážně, proto bývají pravidelná setkání rodiny a nejbližšího okruhu přátel celkem běžné. Protože jsem již ve Vietnamu byla a brácha se tam otočil také vícekrát, chtěli jsme zavítat i do jiné asijské země. Nejdosažitelnějším cílem bylo Thajsko. Letenky se dnes dají sehnat za pár korun a není třeba si zařizovat žádná víza.

Původním bodem naší plánované trasy byl ostrov Krabi, kam nemíří každý turista lačnící po písečné pláži a ovocných koktejlech. Bohužel v těchto měsících mělo panovat v zemi období dešťů. Thajské podnebí je vlhké tropické a je výrazně ovlivněno monzunovými dešti. Dokonce i na jihu země se střídají pouze dvě roční období: suché období a období dešťů. Udělali jsme tedy ústupek a rozhodli se jet na ostrov Koh Samui, který je sice turisticky frekventovanější, nicméně se nachází v Thajském průlivu, kde by tolik srážek napadnout nemělo.

Válenda na Koh Samui

Pobyt na ostrově jsme pojali celkem odpočinkově. Tři dny jsme měli vyhrazené na lenošení a dva na výlety. Náš hotel byl situovaný na Chaweng Beach a neměli jsme to ani daleko do rušného centra. Při každé pěší procházce do centra a z něj na nás troubili místní tuk tuk taxi. Kromě krámků s oblečením nás do centra vedlo zejména nebo spíše hlavně thajské jídlo. Vůně kari zde prostupuje každým pouliční zákoutím. Občas se smíchá se sladkou vůní palačinek s banánem připravovaných na pojízdných rikšách. Naším nejoblíbenějším jídlem bylo red/green curry a pad thai. Jídla tu byla levná, ale hlavně připravovaná z čerstvých surovin, což mi u nás hodně chybí. Cestou na nás sem tam dopadl i monzunový dešťík. Tyto osvěžující sprchy zde mají celkem rychlý průběh. Od postupně zatahujících se mraků, zčernání oblohy, prudkého lijáku a následného vyjasnění uplyne sotva dvacet minut.

Výlet do pirátského útočiště

Náš první výlet představovala přírodní rezervace Ang Thong National Park. Zelené, z moře vystupující vápencové skály, barevné, látkami a oltáři nazdobené dřevěné loďky a klidné azurové moře vás poklidně doprovázejí na cestě do ráje na zemi. Čas od času lze zaslechnout i pravé zvuky pralesa. Najdete tu želvy, leopardí kočky, vydry, volavky, nesčetné množství ptáků a také dlouhoocasé makaky. Scenérie je tu tak působivá, že zaujala i autora knihy Pláž a později na motivy knihy natočeného stejnojmenného filmu. Proplouvat mezi hustě porostlými ostrovy můžete buď na kajaku nebo na větší turistické lodi.

Okolní krásy vás namotivují i na fyzicky náročnější výstup na vyhlídku v nadmořské výšce 430 m.n.m., ze které pozorujete okolní, v moři se ztrácející ostrůvky, zapomenuté pláže a civilizací nedotčené mangrovové pralesy. Díky tomu, že jsme sestupovali až poslední, měli jsme to štěstí a zachytili jsme i odpočívajícího makaka. Pro mě pomalu nejlepší zážitek celého výletu 🙂 Při sestupu z druhé strany lze zahlédnou schovanou Smaragdovou zátoku s mořskými ježky. Kdo je trochu línější a nechce se mu stoupat po kořenech stromů a ostrých skalách, může se jen potápět u pláže a objevovat zdejší bohatou mořskou faunu. Ta za to rozhodně stojí. Na dně moře se ukrývají pestrobarevné korály, mořské řasy, krabi a vše prozkoumávající malé rybičky. Zátoka dříve sloužila jako úkryt pirátů, kterým se skryté jeskyně a vnitrozemská jezera určitě hodily.

Sloni, kláštery a Budhové

Náš další výlet byl těžce motorkový, protože jsme na sedle jednoho takové skútru strávili takřka celý den, což naše půlky na konci dne svým způsobem ocenily. Vzali jsme si mapu, půjčili motorku, natankovali a jelo se. Napřed jsme vyrazili na sloní treking, který byl pro mě osobně trochu rozporuplný. Na jedné straně si užíváte výjimečný pocit vézt se na hřbetu ohromného a respekt vzbuzujícího zvířete, ale na druhou stranu mě kovová konstrukce umístěná na hřbetě slona a za jeho ucho zavěšený bodák užívaný na jejich krocení celkem znechutily.

Z navštívených klášterů je asi nejznámější ten s mumifikovaným mnichem – Wat Kunaram. Sluneční brýle posazené na mumifikovaném těle vypadaly velice zajímavě… Také jsme viděli nějaké vodopády, na jejich název si již nevzpomínám. Další turistickou atrakci zde tvoří kamenné sousoší tvarem připomínající penis a vaginu, jinak pojmenované The Grandmother and Grandfather Rocks. Co někteří turisté během jejich focení na záběrech předváděli, raději nebudu komentovat 🙂 Na úplném severovýchodním výběžku ostrova najdete chrám s opravdu velkým sedícím Budhou, překvapivě nazvaným The Big Budha. Abyste si Budhu prohlédli zblízka, stoupáte po červeném koberci upevněném na vzestupných schodech a jako všude na svatých místech samozřejmě s bosíma nohama. Daleko více než zlatá socha mě zaujala chodba se zvony, kterou si každý může po menším příspěvku projít a při každém bouchnutí si něco přát. Já bohužel bušila tak intenzivně, že se mi klacek rozlomil, tudíž bylo po přání.

Pokud je váš žaludek na ledacos zvyklý, není od věci ochutnat potraviny z místního tržiště. Kromě čerstvého ovoce zde naleznete i maso, sušené a čerstvé ryby, vejce a koření. Jen jejich systém skladování nevyvolával příliš důvěry. Naporcované maso bylo v tropických vedrech položené na dřevěných prknech a nad ním se občas otočil ručně vyrobený igelitový větráček odhánějící mouchy. My jsme večer při pivě zkusili pražené malé rybičky a výsledek se dostavil téměř okamžitě…

Z ostrova do civilizace

Pět dní na ostrově uplynuly jako voda a my se plánujeme přemístit do Bangkoku. Z Koh Samui máte dva možné způsoby přepravy. První a finančně náročnější je koupit si vnitrostátní letenku z ostrova přímo do metropole. Druhou a pro nás přijatelnější variantou byla cesta taxíkem, lodí, autobusem, letadlem, metrem a zase taxíkem.

I když nás cesta “lehce” unavila, neodolali jsme návštěvě nejživější ulice města – Khao San Road. Turistů na metr čtverečních je tu asi co se týče Bangkoku namačkaných nejvíce, z barů řve hudba, na ulici v pojízdných stáncích smaží pouliční prodejci nudle, případně škorpiony či jinou havěť, a občas tu najdete i lůžko s masáží. Přes menší střevní problémy si dáváme variaci smaženého masa a zeleniny, protože ono tu moc nepálivého na výběr stejně není.

Chrámový treking

Myslím, že jsme nevstávali toho rána příliš brzy ani příliš pozdě, nicméně plán byl jasný: chrám, chrám a chrám. A protože nás do chrámu nepustí jen tak v tílku a šortkách, vyfasovali jsme oba slušivý outfit. Mně byla zapůjčena tmavě zelená zavinovací sukně a škrobená asi o tři čísla větší košile. Brácha vyfasoval alespoň celkem pěkné lněné kalhoty. Do chrámu nás zavezl tuk tuk a hned po vysazení nám nějaký dobrotivý pán oznámil, že je dopoledne Grand Palace zavřený kvůli modlitbám, ale že zatím můžeme obejít ten a onen trh, nakoupit si a on by nám mohl dělat průvodce. Díky tomu, že jsme o těchto taktikách jak si rychle vydělat peníze věděli, tak jsme pána se slušností odmítli a pokračovali do paláce.

Chrámový komplex Grand Palace je prostě neuvěřitelný. Připadala jsem si zde jak v nějaké thajské verzi pohádky Tisíce a jedné noci. Krásné, ornamenty bohatě zdobené průčelí, zlaté obrazové výšivky, široké nosné sloupy a do nebe tyčící pomalované keramické hrobky. Nikdy jsem neviděla tolik třpytících zlatých věcí pohromadě. Procházet se tu dá celkem dlouho. Tento komplex tvoří budovy, dlouhé chodby, altány a otevřené zahrady. Palác byl oficiálním sídlem králů Siamu a pozdějšího Thajska. V současné době slouží spíše k oficiálním událostem a královským ceremoniím. Kromě běžných turistů se tu sem tam minou školní skupinky mladých žáčků v modrobílých uniformách.

Teplota sahá asi ke třicítce, my ale vytrvale pokračujeme v chrámovém putování. Další na řadě je Wat Pho, jeden z největších a nejstarších chrámů v Bangkoku , kde odpočívá největší ležící Budha. Jen pro představu: Budha je vysoký 15 metrů a dlouhý 43 metrů. Jeho třímetrové chodilo je vykládáno perletí a zobrazuje příznivé symboly. Místo je rovněž centrem tradiční thajské medicíny a najdete tu sochy v jogínských polohách (já žádné neviděla, ale prý tam jsou).

Pohledem přes řeku vidíme pro dnešní den již poslední chrám – Wat Arun. Wat Arun leží na západním pobřeží řeky Chao Phraya a jeho jméno je odvozeno od hinduistického boha Aruna. Ze všech navštívených chrámů na mě působí nejstarším dojmem a možná se mi díky jeho jednoduššímu zdobení, které představuje především keramika skládaná z barevných střípků, líbí nejvíce. Cestu nahoru tvoří desítky schodů, ty si po celém tom maratonovém dni opravdu vychutnáváme. Když se konečně vyšplháme nahoru, obloha mírně zešedivý a z dálky je slyšet zvuk hromů. Pro jistotu sestupujeme a přeplouváme vodním přívozem na druhý břeh a dál směřujeme směrem k hotelu.

Téměř v Číně

Třetí den v Bangkoku chceme navštívit jeden z flower marketů, China Town a floating market. Abychom se dostali na jeden z flower marketů, máme vystoupit na zastávce číslo 14, tuším. Vodní spoje jsou zde asi nejrychlejší veřejnou dopravou a jsou barevně odlišené podle linek a plánovaných zastávek. Loď, do které nasedáme, ovšem staví jen v lichých číslech, asi jsme někde udělali chybu… Vystupujeme o kousek dál a časem se do flower marketu dopracováváme. Sortiment trhu je mix všeho druhu: ovoce, květiny, koření, oblečení, hračky a jiné. V halách tu do plastových pytlů cpou všechno možné od ručně nasekaného ledu po ženami důkladně trhaném zelí.

Na cestu do China Town si bereme opět tuk tuk, protože není tak blízko, jak jsme předpokládali. V Číně jsem nikdy nebyla (Hong Kong nepočítám), ale tato čtvrť mi alespoň částečně dokresluje mé představy o všedním životě čínských imigrantů. Ti zde vytušili nové obchodní příležitosti v komerčních oblastech, zejména v obchodu. Tyto imigrantské skupiny se často vypracovávají do privilegovaných ekonomických a sociálních tříd a úspěšně odolávají asimilaci. V jednom ze supermarketů si na osvěžení kupujeme chlazené čaje v PET láhvi a k mému překvapení nejde o cukrem a vodou naplněný preparát, ale o skutečně dobrý neochucený zelený čaj. Abychom nepolevili v chrámových návštěvách, nahlédneme do Wat Traimitu, chrámu s největším stojícím Budhou. Pokud by zde někomu vyhládlo, není problém si na všemi vůněmi provoněném trhu dát fritované kuře a la KFC, čerstvou šťávu z granátového jablka, sladké koláčky a jiné dobroty.

Pátrání po neexistujících plujících trzích. See you Thajsko.

Třešničkou na dortu měly být plující trhy, kde žijí obyvatelé v dřevěných chýších postavených na vodě a na svých loďkách vám nabízejí své zboží. Nikdo, koho jsme se cestou zeptali, moc o trzích nevěděl. Riskli jsme tedy radu jednoho z dotazovaných, že jeden takový trh se nachází téměř 40 minut od centra, a vydali se tímto směrem. Po téměř hodinové plavbě lodí a cestě pronajatým tuk tukem na nás čekala opuštěná řeka bez jediného stánku. Usmlouvali jsme alespoň od pána bydlícího v této lokalitě projížďku po řece nebo spíše kanálu. Potkali jsme dokonce i jednu loď s dvěma ženami nabízejícími suvenýry. Jinak se dá říct, že jsme proplouvali imaginárním plujícím trhem.

Další den už máme sbaleno a vyrážíme směr Hanoi. Thajsko se nám líbilo, protože ačkoliv je zde turistický průmysl už více než rozvinutý, pořád si zachovává své kouzlo. Občas se dostanete do situací, které prostě u nás v Evropě nezažijete…